V roce 2003 byla Lancia ve velmi obtížné situaci. Ano, značce se o dva roky dříve podařilo uvést na trh svůj vlajkový sedan Thesis, ale jeho radikální design a pokus proniknout do prémiovějšího segmentu u kupujících nezabral.
Ypsilon se téměř neprodával mimo Itálii, Lybra rychle stárla a prodávala se špatně a Phedra byla v podstatě jen přeznačeným Fiatem Ulysse. Zdálo se, že značka spěje k zániku, ale na frankfurtském autosalonu 2003 se objevil paprsek naděje – malý koncept nazvaný Lancia Fulvia.
Pro každého fanouška evropských aut je toto jméno velmi známé. Pro ty, kteří nevědí, Fulvia byla skutečnou legendou. V roce 1963 představila Lancia praktický sedan Fulvia a o dva roky později uvedla kupé, které úplně okouzlilo veřejnost.
Model měl neobvyklý úzký vidlicový čtyřválec a neuvěřitelně krásnou karoserii od Piera Castagnera. Rozvor byl oproti sedanu zkrácen téměř o 15 cm a samotné auto patřilo k nej elegantnějším kupé své doby.
Fulvia však proslula více než jen designem. Byla velmi úspěšná v rallye. Model vyhrál italský rallye šampionát v letech 1965, 1966, 1967, 1968, 1969, 1971, 1972 a 1973, získal v roce 1972 mistrovství světa výrobců a také evropský rallye šampionát v letech 1969 a 1973. Navíc Fulvia pomohla Lancie položit základy budoucím legendám jako Stratos, 037, Delta S4 a Delta Integrale.
V roce 2003 byl trend retro designu v plném proudu. Volkswagen už prodával New Beetle, BMW oživilo Mini a Jaguar představil S-Type. Lancia se rozhodla otestovat reakci veřejnosti na moderní interpretaci Fulvie – a výsledek byl impozantní.
Designéři Flavio Manzoni a Alberto Dilillo dokázali přenést vzhled klasického kupé Fulvia na současnou techniku, přitom však zachovali veškerý půvab originálu. Čisté boky, nádherná zadní světla a perfektní proporce dělaly z konceptu neuvěřitelně charismatický automobil.
Interiér byl rovněž vynikající. Tmavě hnědá kůže, dřevěné obložení s výraznou kresbou a kovové ovladače vypadaly tak draze, že interiér Audi TT vedle něj působil téměř obyčejně – a Audi bylo v té době považováno za jednoho z lídrů kvality interiérů.
Nejpozoruhodnější však bylo, že koncept byl plně funkční. Pod kapotou seděl čtyřválec o objemu 1,8 litru, který zrychlil na 100 km/h za 8,6 sekundy. Pomáhala mu velmi nízká pohotovostní hmotnost pouhých 990 kg. Lancia navíc novinářům dovolila koncept skutečně řídit, což je u koncepčních vozů extrémně vzácné.
Na krátkou chvíli to vypadalo, že má projekt reálnou šanci na sériovou výrobu. Magazín Evo tehdy napsal, že „i když si nemůžeme být úplně jisti, že Lancia udělá správnou věc, znamení vypadají slibně. Reakce veřejnosti byla mimořádně pozitivní a po nedávné restrukturalizaci Fiat Group by se značka mohla konečně vrátit k roli sportovní značky místo toho, aby hrála druhé housle za Alfou Romeo.“
Bohužel se tyto naděje nikdy nenaplnily. Krátce po premiéře byl projekt zrušen. Fiat Group se potácel v hluboké finanční krizi a ročně prodělával více než miliardu dolarů. K tomu navíc končila výroba Fiatu Barchetta – platformy, na které měla Fulvia stát. Za těchto podmínek bylo uvedení sportovního kupé pro Lanciu považováno za příliš riskantní.
Koncept Lancia Fulvia byl prostě příliš dobrý pro svou dobu a stal se obětí nešťastných okolností. Dnes by podobné auto pravděpodobně nikdy nevidělo světlo světa kvůli změněným zákaznickým preferencím a stále přísnějším požadavkům na elektrifikaci.
Právě proto zůstane Fulvia navždy jedním z těch krásných aut, která se nikdy nedostala do sériové výroby, ale stále žijí v srdcích automobilových nadšenců.
